Česká vína

Česká vína dnes hrají okrajovou roli. Dříve se přitom podávala v nejprestižnějších restauracích

Pokud zavedete řeč na česká vína, pak si naprostá většina konzumentů představí vína z České republiky, a tím pádem její nejznámější vinorodé části – Moravy. A neuvědomí si přitom, že řeč je o vínech z Čech. Toto označení přísluší jedněm z nejsevernějších vinic v Evropě vůbec, těm okolo Mělníka, Litoměřic, Roudnice, Mostu, ale i Kutné Hory či dokonce přímo Prahy.

Česká vína dnes hrají okrajovou roli a často jsou – především z neznalosti – považována za méně hodnotná než vína moravská. Počet pěstitelů hroznů je v Čechách oproti Moravě stonásobně menší, osázených vinic jen zhruba 650 hektarů, tedy na úrovni některých jednotlivých moravských obcí.

Historicky však hrálo vinařství v Čechách roli mnohem významnější.

Na mělničinu se pěly ódy

MělníkO první výsadby v Čechách, v okolí Mělníka, se dle legendy zasloužil kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila už v devátém století. Průkazné je však rozšíření vinic ve století 11. za knížete Spytihněva II. Dalším významným milníkem byl rok 1358. Na výročí 650 let od této události si vzpomněla i Česká národní banka s pamětní mincí, kdy Karel IV. vydává nařízení o zakládání vinic.

Každý, kdo vlastnil stráň do vzdálenosti tří mil v okruhu Prahy, měl povinnost založit vinici. Všichni vinaři pak byli na dobu 12 let osvobozeni od daní. Sazenice pro výsadbu pocházely často z Burgundska a Porýní, i dnes jsou tamní tradiční odrůdy, Rulandské modré (Pinot noir) a Ryzlink rýnský, s úspěchem v Čechách pěstovány a jejich kvalita se může s Moravou snadno měřit. V mnoha ohledech ji spíše překonává.

Srdce patriota plesá při pohledu na to, jak významnou roli ještě před sto lety hrála vína třeba z Mělníka a jak vysokých cen (i ve srovnání s prestižními víny Francie či Německa) dosahovala. Na tzv. mělničinu pějí ódy nejen historická díla domácí, ale i zahraniční. Šumivá vína z Mělníka či Žernosek se podávala v těch nejprestižnějších restauracích.

„Podloží je v Čechách mnohem různorodější než na Moravě, hrozny nepřezrávají a vína jsou bohatá na kyseliny. Po delším ležení v sudech vznikají harmonická vína s dobrým výhledem na zrání na lahvi,“ říká Aleš Svatoš z žernoseckého vinařství Porta Bohemica. Pro název vinařství zvolil latinský název Brány Čech, jednoho z nejkrásnějších panoramat řeky Labe a jejího vstupu do Českého středohoří.

A jsou to právě nádherné a geologicky velmi rozmanité viniční polohy (opuky, čediče, břidlice) často v blízkosti řek či přímo na jejich svazích, s potenciálem dávat z vysazené révy špičkové hrozny s dostatkem kyselin, ale také bohatá historie, na které lze stavět, jež jsou zásadní devizou vinařství v Čechách.

Nejčastěji se zde setkáte s odrůdami Ryzlink rýnský, Müller-Thurgau, Rulandské šedé a bílé, Tramín, ale také s Muškátem moravským či odrůdami Kerner a Hibernal. Dříve oblíbené Sylvánské zelené už prakticky vymizelo a drží se v několika málo baštách, například Roudnici nad Labem. Z modrých odrůd je to pak samozřejmě Rulandské modré, Modrý portugal, Svatovavřinecké a dnes též Zweigeltrebe.

Ne tak výrazný kult mládí

Mělnická vínaVzhledem k proměnlivému a chladnějšímu počasí nebývalo v Čechách výjimkou, že mnohý ročník se nezadařil a vína bylo málo či vůbec, což vinaře vedlo k tomu udržovat si zásoby v sudech. Ročníky 2010 či 2011 českým vinařům tuto minulost velmi výrazně připomněly. I dnes jsou z Čech k dostání vína starší a vyzrálejší, k jejich dobrému archivačnímu potenciálu jistě přispívají i výraznější kyseliny; kult mladých vín na rychlé vypití jako by zde nebyl tak výrazný, byť i odsud samozřejmě najdete dnes tak oblíbená „svatomartinská“ či lehčí bílá určená k okamžité konzumaci.

Průměrná roční teplota na Mělnicku nedosahuje ani 9 °C, což je ještě znatelně méně než u slavných chladnějších oblastí jako Mosela v Německu či ve Francii region Champagne (10 °C) nebo Chablis (11 °C). Vína z Čech působí, nejen kvůli tak „severnímu“ původu, často jakoby vážněji než jejich protějšky stejných odrůd z Moravy či okolních zemí. Občas se zdají zadumanější, nedominuje v nich dnes tak populární jásavá veselost a přímočaře ovocné tóny, díky vyšším kyselinám bývají tvrdší. I vzhled lahví a vinět bývá uměřenější, serióznější (v některých specifických případech spíše až na hranici depresivnosti), výraznější barevnost a moderní design se prosazují jen pomalu a teprve v poslední době. To, v kombinaci s určitou uzavřeností menších vinařství a nutností se po jejich produkci spíše až trochu detektivně pídit, než že by byla snadno k sehnání, jistě přispívá k menší obeznámenosti s víny z Čech. Naštěstí se v poslední době daří, především několika větším vinařstvím, dostávat do širšího povědomí, objevovat se pravidelně na lístcích i poměrně prestižních restaurací a v nabídce prodejců fungujících po celé republice.

Tři a půl tisíce hektarů plodících vinic z doby Rudolfa II. se nejspíše nikdy nevrátí, stará cisterciácká sklepení jsou také spíše jen připomínkou dob dávno minulých. Přesto lze sledovat jiskřičky naděje, jako by zájem o Čechy stoupal a zašlá sláva byla častěji připomínána.

Obnovit tradici

Zvýšený zájem o vína z Čech potvrzují i sami vinaři. „Každá oblast je unikátní a poznat ji lze i skrze víno. Dnes jsou v módě regionální výrobky a víno mezi ně patří. Pít víno z Čech musí být zajímavé pro místní i pro turisty. Pro návštěvníky Prahy by mělo být normální ochutnat vína z Čech,“ říká kupříkladu Bettina Lobkowicz, vinařící na Mělníku, a dodává: „Ráda bych obnovila některé vinice, ale i vinařskou krajinu jako takovou, kupříkladu historické vinné zídky.“

O návratu révy na původní, tradiční polohy nemluví ale sama. Stejně tak se stále častěji ozývají hlasy o nutnosti lepších služeb v rámci vinného turismu. V Mělníce existuje projekt na obnovu celé vinice Na Polabí, opravu a dostavbu cest a opukových zídek, ale též doplnění naučné stezky o vinařství a cyklostezky podél Labe. A též vybudování, na hraně promenády Na Polabí, viničního domku a jakéhosi Centra mělnického vinařství.